Rozhovor s architektem Martinem Rudišem
Vyzpovídali jsme Ing. arch. Martina Rudiše, významného českého architekta. Vyprávěl nám o své tvorbě io tom, jak vnímá vývoj architektury v průběhu let.
Ing. arch. Martin Rudiš (1955) je známý český architekt, který během své dlouholeté kariéry významně přispěl k moderní české architektuře. Jeho díla jsou charakteristická kombinací estetické elegance, funkčnosti a respektování okolí.
V březnu 2025 vydal Martin Rudiš svoji knihu Architekt, jejíž vznik podpořila i společnost Sto. Při té příležitosti vznikl i rozhovor, v němž jsme si povídali nejen o jeho díle, ale vrátili jsme se k projektu Rezidence Lužánky v Brně, který ateliér Martina Rudiše navrhl a kde společnost Sto dodávala své produkty.
Vzpomínáte si na svůj první realizovaný projekt? Jaký to byl pocit vidět své nápady přetavené do reality?
První realizací projektovanou v kolektivu ve Stavoprojektu Brno byla rekonstrukce pavilonu A v areálu brněnského výstaviště, významné funkcionalistické památky z roku 1929. Součástí rekonstrukce byl také interiér prostoru Rotundy, kdy byl do původního prostoru vestavěn multifunkční interiér s kruhovým stupňovitým hledištěm v podobě amfiteátru. Realizovat své návrhy je přirozená touha architekta. Musí být připraven na to, že ne všichni budou mít stejný názor. Za zásadní považuji naplnění funkce a časovou trvanlivost stavby. Těším se dodnes z toho, že interiér Rotundy i po 35 letech výborně slouží svému účelu.
Jak se podle vás změnila architektura za poslední desetiletí? Které trendy vnímáte pozitivně a které možná trochu skepticky?
Současná společnost tíhne k rozmanitosti, k rozlámanému světu....touží po „events“, po architektonických událostech, které jsou často samy sobě smyslem a podléhají současným trendům. Architektura není všem blízké a srozumitelné téma, a tak se zájem veřejnosti obrací především k její formě. Tomu tak zvané „architektonické události“, formálně nebo technologicky provokující díla, často podporovaná médii, společnosti nadbíhají.
O architektovi
Martin Rudiš pochází z rodiny s architektonickou tradicí, jeho otec Viktor Rudiš je významným architektem, známý například jako spoluautor československého pavilonu na EXPO 1970 v Osace, sídliště Lesná v Brně atd... Martin Rudiš pokračoval v rodinné tradici a pod otcovým vedením rozvíjel své schopnosti a získával cenné zkušenosti.
Po studiích na brněnské Fakultě architektury VUT začal v roce 1983 pracovat u Brněnských veletrhů a výstav (BVV), o tři roky později pak nastoupil do ateliéru svého otce v brněnském Stavoprojektu. Po roce 1989 společně se svým otcem založili soukromou praxi.
Kde hledáte inspiraci pro svou práci? Jsou to místa, knihy, lidé nebo úplně jiné zdroje?
Architektura je individuální umělecká invenční a kreativní disciplína, projevující se svojí různorodostí.
Je specifická tím, že idea a realizace prochází neměnným profesionálním procesem. Například u sochaře je vztah mezi koncepcí a schopností ji realizovat pouze v jeho rukách. U architektury je nutné počítat, že fyzickou realizaci ovlivňuje mnoho souvisejících vlivů. Budova by měla mít atmosféru, kterou je nutné hledat. Výsledek je ovlivňován zjištěním, které hodnoty může budova mít, které hodnoty je nutné zdůraznit a které může získat, jaká je možná interpretace programu a jaká je podstata – intelektuální i technická. Naší snahou je, aby nebyl znehodnocen koncept a idea. Hlavní je obsah – formální řešení ovlivňují cíleně vytvořená kritéria a náš individuální invenční přístup.
Pokud byste měli definovat architekturu jednou větou, jak by zněla?
Architektura má od ostatních umění největší potencionál, aby nás všechny zajímala. Vytváří prostory a objekty ve velkém měřítku. Je důležité, aby lidé našli k architektuře cestu, aby se jim líbila. Aby se tak stalo, budova musí mít určitou kvalitu, její idea musí být srozumitelná, její charakter musí být zřejmý a přesvědčivý. Skutečně kvalitní architektura má potenciál být kvalitní i za několik desítek let.
Martin Rudiš má za sebou řadu úspěšných realizací
Hotel Holiday Inn v Brně (1992), rekonstrukci pavilonu G na brněnském výstavišti (1996), bytový komplex Orion v Brně (2009), rekonstrukci Hvězdárny a planetária Brno a v neposlední řadě i rezidenci Lužánky. Během své dlouholeté kariéry získal několik prestižních ocenění za kvalitu a inovativnost svých projektů.
Ve své práci klade důraz na funkčnost, kvalitu materiálů a harmonické propojení s prostředím. Jeho architektura není jen o budovách, ale o tom, jak tyto prostory ovlivňují lidi, kteří v nich žijí nebo pracují.
